Jiří Patera

Do oboru lehké turistiky pro seniory jsem se dostal přirozeně — ne podle plánu, ale protože jsem si postupně uvědomil, co mě fakt baví. Když jsem v roce 2008 začal vést skupiny důchodců po středočeských trasách jako instruktor v Klubu českých turistů, zjistil jsem, že to je něco úplně jiného než vést trénink na dráze. Lidi přicházejí s obavami, s pochybnostmi, někdy s bolestí. A vaše práce není jen fyzická — je hlavně psychologická.

Postupně jsem si uvědomil, že starší lidé potřebují specifické informace, které na internetu nenajdou. Nechtějí jen mapu trasy — chtějí vědět, kde jsou nejstrmější kopce, kde chybějí lavičky, kde jsou toalety a co to bude stát na jejich kolena a zdraví. To mě motivovalo k tomu, abych se dál vzdělal. Absolvoval jsem obor sportovní medicína a gerontologie, abych rozuměl, jak se tělo mění po 60. roce a co je bezpečné.

V roce 2015 jsem se stal outdoor edukatorem a metodistou. Vedl jsem školení pro průvodce v pěti krajích. To byla práce, která mě fakt naplňovala — učit lidi, aby správně pracovali se seniory. V roce 2019 jsem vydal knihu "Bezpečná cesta: Průvodce lehkou turistikou pro důchodce", která se stala příručkou pro jednotky po celé České republice. Nejde v ní jen o seznamy tras — je to praktický návod, který jsem psal z vlastní zkušenosti.

Dnes vedu oddělení obsahu v groupenovalto s.r.o. Osobně prozkoumávám každou trasu, kterou doporučujeme. Stále vedu minimálně dvacet vedených túr ročně — to je pro mě důležité, abych zůstal v terénu a věděl, co se tam opravdu děje. Věřím, že nic nenahradí vlastní zkušenost.

Specialista jsem na Berounku a Svatojánské proudy — tyto řeky znám opravdu do detailů. Vím, kde je voda chladná, kde jsou nejhezčí výhledy a kde se skrývají bezpečné místa pro odpočinek. Ale víc než na trasách záleží mi na lídích — na tom, aby šli do terénu bez strachu a vrátili se domů s pocitem, že to byla nádherná chvíle.